Vznik samolepících pásek se datuje do roku 1845 a bývá přičítán panu doktoru Horaci Dayovi, který pracoval jako chirurg a vymyslel sádrovou bandáž na zlomené ruce a nohy, jak ji známe dnes. Rozmach ve výrobě samolepících pásek nastává od začátku 20. století.
Samolepící pásky jsou lepící pásky, které k podkladu přilnou tlakem bez nutnosti nějak aktivovat lepidlo rozpouštědlem, teplem či vodou. Použít je tak můžete snadno doma, v kanceláři či průmyslu pro velmi široké spektrum účelů.
Samolepící pásky se skládají z lepidla citlivého na tlak naneseného na nosný materiál (nosič), který je obvykle z papíru, plastové fólie, tkaniny nebo kovové fólie. Některé samolepící pásky mají oddělitelný krycí papír, který chrání lepidlo dokud není tento papír odstraněn. Některé pásky mají lepidlo ve vrstvách, jiné jsou opatřeny potiskem, výztužnými skleněnými vlákny, či UV odolným nosičem apod., a vykonávají nejrůznější speciální funkce.
Samolepící pásky lepí obvykle okamžitě, u mnohých časem lepící schopnost ještě v vzrůstá vytvrzováním lepidla. Jednostranné samolepící pásky se snadno spojí s povrchem a umožní spojení dvou přiléhajících nebo překrývajících se materiálů. Oboustranné pásky (lepidlo je z obou stran nosiče) umožňují vzájemné spojení dvou předmětů "čelo na čelo"
