Maskovací (jinak také zakrývací) páska je typ samolepící pásky vyrobené z tenkého snadno odtržitelného papíru. Maskovací páska je dostupná v celé paletě šíří. Nejčastěji se používá při malování k zakrývání míst a přechodů, které nemají být malovány.

Lepivost je klíčovou vlastností její užitečnosti. Po nalepení a malování jde lehce odstranit z povrchu a nezanechává po sobě vrstvy lepidla nebo jinak poznamenaný podklad. Síla lepivosti bývá hodnocena na škále od 1 do 100 bodů. Většina malířských prací vyžaduje pásku s hodnotou adheze 50. Pásky určené pro domácnost bývají vyrobeny z ještě slabšího papíru a s nižším stupněm lepivosti.

Historie maskovací pásky

Maskovací pásku vyvinul v roce 1925 zaměstnanec firmy 3M, Richard Drew. Pozoroval autolakýrníky při odstraňování jiné pásky z již nalakovaného automobilu. Původní páska poškozovala povrch, při strhávání sebou brala i část laku. Mimo frustrace pracovníků to také zvyšovalo náklady firmy. Na základě zkušenosti Drew navrhl pásku s mnohem jemnějším lepidlem.

Častá použití

Po své originální použití – lakování automobilů – je potřeba speciální stupeň maskovací pásky. S tímto speciálním stupněm mohou být na automobilu vytvořeny velmi čisté linie. Páska horší kvality může způsobit, že se pod ni dostane lak a vytvoří se nepravidelné nebo neostré, jestliže se rozmaže.

Návrhářská maskovací páska (určená pro kreslení plánů) vypadá podobně jako páska pro domácnost, ovšem má nižší adhezi. Je možné ji nalepit na papír a odstranit bez poškození kresby.

Páska pro malbu v domácnosti je hodnocena stupněm podle počtu dní, po které vydrží přilepena na podkladu aniž by se odloupla a zanechala na povrchu zbytky lepidla. Obvykle jsou dostupné 1, 3, 7, 14, 30 a 60 denní pásky, z nichž nejčastěji seženeme pásky na 7 a 14 dní.

Dostupné jsou i pásky pro speciální povrchy, jako jsou čerstvě namalované zdi, tapety, silikonové fasády, velmi hrubé či naopak velmi hladké povrchy, na kterých by běžná páska hůře držela. V každém případě by měla být páska odstraněna z povrchu okamžitě po malování bez ohledu na počet dní, které by mohla mít ještě před sebou.

Jiné druhy maskovacích pásek

Maskovací pásky nemusí být vytvořeny pouze na papírovém základě. Běžné jsou i polymerové (plastové) nosiče; tyto pásky mohou být použity k dalším účelům.

Pásky s polyesterovým základem se používají při leptání, pokovování a obdobných povrchových úpravách. Pásky založené na polyimidovém filmu (kaptonové pásky) jsou schopné odolávat teplotám až 400°C např. při pájení v elektronice. Sklovláknité maskovací pásky se používají při pískování a práškování. Vinylové pásky se používají při obdobných teplotně náročných aplikacích jako polyamidové pásky, např. při galvanizaci.

Typ použitého lepidla podstatně ovlivňuje možnosti nasazení a výběr správné pásky pro danou situaci. Obecně existují tři typy lepidel používaných pro maskovací pásky: přírodní kaučuk, akrylátové lepidlo a silikonové lepidlo.

Lepidla na bázi přírodního kaučuku poskytují nejvyšší přilnavost, avšak nižší teplotní odolnost. Akrylová lepidla jsou stabilní v širokém teplotním rozpětí od hodnot pod bodem mrazu až do 150 °C. Silikonová lepidla poskytují nejvyšší teplotní odolnost, některé pásky jsou schopné snést teplotu až 260 °C. Nezapomeňte, že se jedná o teplotní odolnost lepidla, nikoliv použitého nosiče.

< Zpět | Úvod